70 procent lidských činností je zbytečných. IT nám to může pomoct změnit - Enters

70 procent lidských činností je zbytečných. IT nám to může pomoct změnit

Mluvit s Janem Kameníčkem, dlouholetým ředitelem české pobočky Hewlett Packard Enterprise (a dříve Hewlett Packard), je vždycky zážitek svého druhu. Ačkoli máte v úmyslu se ptát především na produktové novinky, na personalistiku v časech covidu, na superpočítače, hybridní IT, technologie budoucnosti nebo hospodářské výsledky, nakonec se z půldruhé hodiny povídání točí většina času kolem lidstva jako takového, transformace společnosti, meditace, východní lékařství. Je takový. A mě zajímá, jestli to vlastně není v přímém rozporu s působením na vysokém postu v nadnárodní korporaci. Odpověď najdete v posledním dílu třídílné série rozhovorů s Janem Kameníčkem. První dva si můžete přečíst TADYTADY.

Jak už to totiž bývá, odpověď není jednoduchá. Možná je právě v IT ukrytá největší šance, jak věcmi opravdu pohnout. „Představ si, že by byl tenhle svět tvůj,“ řekne mi. A já se tedy společně s vámi na chvíli pokusím.

„Představ si, že vlastníš planetu a chtěl bys, aby na ní všechno probíhalo maximálně efektivně a v soulady s jejími zákony. Oproti tomu to, co v reálu vidíš je, že se spousta věcí odehrává naprosto strašidelně. Možná sedmdesát procent veškerých činností je zbytečných. Chceme vyvinout něco užitečného, to „něco“ vyrobit a nakonec to dodat někomu, kdo to využije. Jednoduchý řetězec činností. Jenže ve skutečnosti tady vyvíjíme nesmysly, vyrábíme řadu zbytečností a dovážíme to přes planetu někam, kde to třeba ani nikdo nespotřebuje. Do toho se na celém procesu živí spousta lidí a firem. Každý si přidává svou marži, svůj díl. To je pro nás všechny přece ohromná výzva. A IT nám může hrozně pomoci při hledání zjednodušování a nových cest,“ vypráví muž, který letos načíná čtvrtou dekádu své profesní kariéry bytostně spojené s IT.

S tím se asi nedá nesouhlasit. Ale co když mám neodbytný pocit, že to nejsem já, kdo planetu vlastní.

Ale přitom je potřeba, abychom takto mysleli. My všichni – lidé, firmy, skupiny, komunity – si dříve nebo později budeme muset položit u každé naší činnosti otázku: je to dobré pro planetu, nebo není? Je to o transformaci lidstva jako takového. Materialistický způsob života, kdy je golfová celebrita schopná utratit osm set milionů dolarů za svoje hračky, je přece absurdní. Nikdo si není schopný koupit štěstí. Lidé potřebují pochopit, že nemusí hromadit předměty, že k pocitu štěstí nejde materialistickou cestou dojít. To je nekonečná spirála nespokojenosti, protože nikdy nebudu mít nejlepší a nejhezčí auto. Vždycky bude někdo, kdo si druhý den koupí ještě novější a ještě hezčí. Cílem všech firem musí být vyrábět něco, co planetě pomůže, co ji posune, co lidi potřebují. Za tím přijdou i ty peníze. Ne se starat o peníze jako o primární cíl.

Promiňte mi, ale říkáte to z pozice vysoko postaveného manažera, který „má vyděláno“ a už si z velké části naplnil své touhy a ambice, postaral o rodinu. Ale co lidé, kteří jsou na druhém pólu a bojují o každodenní existenci?

Já si to uvědomuji. Po tisíciletí skutečně nešlo nic zásadního měnit, protože dokud lidi na planetě neuspokojí svoje základní potřeby – přístřeší, jídlo, bezpečí – do té doby samozřejmě řeší materialistickou stránku. Každý chce, aby jeho děti jedly, aby na ně nepršelo, aby nemrzly, aby neměly strach o přežití. Teď už jsme tomu jako lidstvo blízko, dokážeme tyhle věci zajistit, budeme-li chtít. To je zlomový bod.

Jakou roli v tom sehraje IT?

IT začíná řídit všechno. Máme tolik dat, že jenom jejich analýzou a zpracováním jsme schopni všechno zjednodušit. Jen je potřeba, abychom napřeli energii správným směrem a ne, aby nejlepší mozky přemýšlely, jak personalizovat reklamy za účelem prodeje více antidepresiv.

Nemáte obavu, že řada věcí, které nám na jedné straně neskutečně pomáhají kupředu, se časem dostane na druhý břeh? Podívejme se na takový Facebook. Před pěti lety jsme ho milovali, protože nám umožnil zůstat v kontaktu s kamarády z celého světa, nabídl nám chatovací místnosti, propojoval rodiny i přátele. A dnes je z něj reklamní mašina, již obviňujeme z toho, že nám uzavírá lidi do bublin, prodává chytře mířené fake news a podporuje rebelie na celém světě. 

To je podobné jako s atomovou bombou. Když někdo vynalezne štěpení jádra a získávání energie z toho, asi nečeká, že z toho vznikne zbraň hromadného ničení. Technologie byla, je a bude jenom technologie. To podstatné bude vždycky na nás. Jak ji využijeme, jak budeme přemýšlet a za čím se poženeme. Musíme změnit naše myšlení, což věřím, přijde s novou generací a novými hodnotami.

Očekáváte, že lidé, kteří „vyrůstají v dostatku“ a s technologiemi budou jiní?

Věřím v to. Tlak na nás firmy je už dnes enormní. Každý velký globální hráč dnes musí přemýšlet nad spotřebou energie, nad recyklací, nad smyslem svého podnikání. Lidé už jsou nasyceni produkty a tak čekají, že tyhle firmy nabídnou něco navíc. A zkoumají, jak je to autentické. To, že se vyvíjí nová technologie, lepší technologie, technologie s menší elektrickou spotřebou, která umožňuje lidem dělat řadu věcí efektivněji, je dobře. Planeta by se měla posunout správným směrem. Není dobře, že se polarizuje společnost, že se bohatství hromadí na jednom pólu. Ale je mi celkem jedno, kde leží světové bohatství. Jde mi o to, aby lidé, kteří ho vlastní, ho využívali ve prospěch planety. A ne kvůli dalšímu hromadění. Typicky burza. Burza původně měla být o tom, jak shromáždit kapitál na svůj obchodní záměr, třeba na výrobu vyspělé IT technologie. Ne že bude zaměstnávat stovky spekulantů na Wall Street, kteří ráno nakoupí a večer prodají a maximalizují svůj zisk bez jakékoli přidané hodnoty. Technologie umí automatizovat řadu činností, umí nás zbavit rutinní činnosti. Otázka je, co budeme dělat ve volném čase, který vznikne. To je zase o transformaci lidí, aby se zaměřili na projekty, které pomáhají druhým a pomáhají planetě. K tomu využiju technologii, jsem schopen posbírat spoustu dat, udělat nad nimi analýzu, kterou bych někdy složitě dělal vlastním mozkem. Můžu vyprodukovat spoustu jídla i potřebného zboží, abychom si mohli žít kvalitní život. Abychom se mohli věnovat umění, sportu, duchovnímu růstu, vymýšlení nových věcí, a především hledali naplnění naší životní mise, ať už je jakákoliv.