Blíží se technologie, které nás posunou skokově dál - Enters

Blíží se technologie, které nás posunou skokově dál

Víte, jaký je vůbec největší problém dnešního IT? To, že na celém světě vzniká každý den tolik nejrůznějších inovací, nápadů, aplikací, hardware a software, že jen mizivé procento z nich se vůbec dostane k zákazníkovi. Ukázalo se, že lidstvo není fyziologicky předurčeno k tomu vstřebávat taková kvanta novinek, sžívat se s nimi a rozumět jim. Také proto se blíží doba, kdy už technika lidi vlastně ani nebude příliš potřebovat. Ale sama zanalyzuje a porovná obrovská kvanta dat, v reálném čase z nich vyčte užitečné souvislosti a poučí nás, a zároveň sama sebe. A to byla ještě před necelými padesáti lety považována kapesní kalkulačka s matematickými funkcemi za fantastický vynález.

Právě takovou dobu si pamatuje Konstantin „Kosťa“ Selucký. Muž, který měl tu možnost celý turbulentní vývoj výpočetní techniky a informačních technologií pozorovat opravdu zblízka. Ať už jako pomocná vědecká síla při studiu na ČVUT, pracovník Československé akademie věd, nebo později jako zaměstnanec Hewlett Packard. Společnosti, v níž strávil neuvěřitelných 32 let. Pustili jsme se s ním na krátkou exkurzi do minulosti i budoucnosti IT. Tohoto bláznivě uhánějícího oboru lidské činnosti, který nám mění svět před očima.

Které milníky z jeho pohledu definovaly dosavadní historii IT? „Jeden z prvních byl z mého pohledu nástup minipočítačů. Ještě ne personálních, ale takových, co už nezabíraly celé klimatizované sály, byly vybavené  diskovými subsystémy, a byly schopné zpracovávat na svou dobu relativně velké databáze. V HP to byla doba operačních systémů HP MPE, HP RTE anebo nastupujícího HP-UX. Ty v podstatě definovaly způsob uvažování o výpočetním systému jako takovém. Druhým milníkem byl bezesporu nástup personálních počítačů a ani třetím nepřekvapím – masivní rozvoj internetu. To, co se dřív dělalo po telefonu nebo proprietárních linkách, se dnes děje kdekoli a kdykoli. Přijde nám naprosto normální, že se kdekoliv připojíme a pracujeme stejně jako v kanceláři anebo u konzole superpočítače. Současně s tím uhání dopředu také technika, která dokáže všechno sledovat. A to nemluvím o kapacitách. Dnes už nikoho neohromím tím, že mám doma deseti terabytový datový úložiště. A právě v informacích, která velká data obsahují, a v rychlostech datového přenosu, je hlavní potenciál směrem do budoucna,“ říká Konstantin Selucký.

Myslím, že jsme dnes na prahu něčeho, co nám umožní extrémně rychlé zpracování velkých dat. Už dnes data umíme globálně sbírat, dokážeme propojit jednotlivé senzory mezi sebou, vybavit je nějakou lokální inteligencí a mít k datům rychlý a selektivní přístup. Velká data umíme ukládat, klidně petabyty. A teď začíná nastávat chvíle, kdy nasbíraná data dokážeme analyzovat v reálném čase. To, co se dříve nevešlo ani na disková zařízení, teď dokážeme zpracovávat v interní paměti systémů, které v současnosti disponují desítkami terabytů paměti. Nevím, jestli to bude za rok, za tři nebo za pět, ale blíží se chvíle, kdy přijdou nové technologie a ty nás zase skokově posunou dál. IBM staví nový kvantový počítač, my máme řadu projektů v oblasti memory-driven computingu. Memory-driven computing už není jen nějaký teoretický model nebo prototyp z HP Labs. Ale systém, jako je třeba SuperDome Flex, který naši zákazníci v různých oborech používají k řešení jejich aktuálních úloh. Ale budoucnost přinese věci, jež už v laboratořích dokazují svoji funkčnost. A jejich nasazení do provozu se blíží. A to nemluvím o komerčním využití exascale počítačů, které je čím dál větší“, doplňuje muž, který se letos v únoru stal oficiálně důchodcem a může se tak věnovat svému největšímu koníčku – sběru vína a privátnímu sommeliérství.

Myslím, že stojíme na prahu momentu, kdy dokážeme data zpracovat a korelovat ve spojení s algoritmizací – a říkejme tomu třeba umělá inteligence, strojové učení anebo vyhodnocování a rozpoznávání. Ale jde o situaci, kdy systém dokáže zpracovávat data a v reálném čase říkat, k čemu se dají využít. Společně s tím se ukazuje, že univerzální procesor je sice bezvadná věc z pohledu flexibility, ale z pohledu rychlosti není vhodný úplně na všechno. Pro konkrétní operace je lepší mít specializované procesory (například akcelerátory schopné opakovat jednu jedinou činnost ale v mimořádné rychlosti), které mají přístup k centrálním datům, díky nové architektuře systémů, jakou je třeba Gen-Z, a použitím Fiber Optic přímo na polovodičovém čipu“ doplňuje Konstantin Selucký.

„Druhá věc je zásadní změna celého konceptu programování. To se dnes dostává do nové etapy. Vše, co dříve trvalo roky nebo měsíce, se dnes vyvíjí takříkajíc pod rukama. Technologie to umožňují, což je pro celý obor neskutečný ‚driver‘. Vše, co se kóduje, jde prakticky okamžitě do praxe,“ uzavírá Konstantin Selucký krátký exkurz do světa, v němž jsou loňské vynálezy už dávno „out“ a patnáct let staré inovace patří do technologického starověku.