Brzy se sami rozhodnete, zda inklinujete k fyzickému či virtuálnímu světu - Enters

Brzy se sami rozhodnete, zda inklinujete k fyzickému či virtuálnímu světu

O digitální transformaci jsme s generálním ředitelem O2 ITS Zdeňkem Kaplanem mluvili už v předchozím textu. A bylo to poměrně složité povídání plné pojmů jako je mikroservizace, kontejnerizace, multicloudy nebo IaC. Byla by velká škoda zúžit interview s jedním z nejuznávanějších českých odborníků a nejvýše postavených IT manažerů na oblast současných možností pokročilých enterprise řešení. Zvlášť, když má mimořádně zajímavé vhledy do oblastí jako je výchova nejmladších generací, střet fyzického a virtuálního světa nebo návrat života po pandemii. Ostatně, sám řídí společnost, která na jaře loňského roku musela ze dne na den pracovat bez možnosti fyzického pobytu v kancelářích, a přesto dokázala zvýšit produktivitu práce i celkový obrat společnosti. „Když hodně pracujete, je dobré, aby za to někdo platil. A to se nám v loňském roce podařilo. Dnes máme spoustu nových projektů a musíme pracovat ještě efektivněji než dřív, abychom vše zvládli,“ povídá s hrdostí ve hlase Zdeněk Kaplan.

Pandemie nám mnoho jistot a svobod vzala, ale zase nám naznačila, jak vyspělé už jsou dnes moderní technologie. Svět se nezhroutil, fungoval dál, mnoho segmentů dokonce rostlo. Ukázalo se, že nemusíme být fyzicky neustále v práci, ale můžeme lépe rozvrhovat síly mezi pracovním a soukromým životem. Jak jste k tomu přistoupili vy v O2 ITS?

Museli jsme se s tím smířit, ale snad i díky tomu, že jsme IT společnost, jsme reagovali velmi flexibilně. Zůstali jsme doma a všechny metriky nám ukazovaly, že je to možné, že navzdory situaci rosteme. Ve výkonech lidí i v celkových číslech.

Z pohledu čisté statistiky a ekonomiky by se tak dalo říci, že je lepším řešením nechat lidi doma.

Jako v mnoha jiných oblastech se ukázalo, že ideální řešení leží někde uprostřed. Oba extrémy jsou špatné. Pokud bychom se vídali už jen ve virtuálních kancelářích a přes videokonference, vytratila by se po čase firemní kultura, loajalita a pospolitost. Z druhé strany nevidím ale také žádný rozumný důvod, proč bychom měli za každou cenu ‚dřepět‘ pouze v kancelářích u nás na Gamě, kde máme head office. Ono ale ani v době covidu to nebylo tak, že by lidé chtěli být neustále doma. Naopak jsme měli kolegy, kteří vyloženě chtěli přijít do práce, protože nemají doma adekvátní prostředí nebo pracovní atmosféru. Platí pravidlo „No size fits all“, neexistuje žádný modus operandi, který by vyhovoval každému z nás. Snažíme dát zaměstnancům možnost, ať si přizpůsobí svůj pracovní svět. S tím, že jím škrtneme oba extrémy, ale podpoříme jejich preference v tom šedém spektru uprostřed.

Tempo rozvoje technologií se s každým rokem zrychlí. Dokážete nám jako člověk, který do technologií „hodně vidí“, trochu předpovědět jejich další vývoj?

Za dobu, co sleduju technologie, je pokrok tak neuvěřitelný, že si to opravdu netroufám. Vždycky to uvádím na příkladu, že když byli ve středověku rodiče, kteří šli na výměnek a získali životní moudrost, měli co předávat mladým. Dnes se tohle naprosto stírá, protože za jednu generaci se svět tak změní, že zkušenost předchozí generace přestává být relevantní, tedy minimálně pokud starší generace nevstřebává nové věci. Technologie budou stále častěji na pozadí všeho, co se děje a my to přestaneme vnímat. Budeme je registrovat jen prostřednictvím frontendů a uživatelských rozhraní, ale už nikdo z nás není ani dnes schopen dohlédnout, co se děje na pozadí. V analytických enginech facebooku, googlu a strašně špatně se predikuje, co s tím bude dál.

Přijde doba, kdy budeme moci žít jen virtuálně?

Když se podíváte na odhady, kolik událostí vzniká ve fyzickém světě a kolik ve virtuálním světě, zjistíte, že informační exploze je neuvěřitelná. Časem se bez větších pochyb bude stále méně věcí dít ve fyzickém světě a drtivá většina se přesune do virtuálního prostředí, to je asi pravděpodobné. Podívejte se na rozvoj virtuální reality. Kdybych udělal nějakou extrapolaci rozvoje technologií, tak zjistím, že virtuálním prostředí budu moci strávit v brzké budoucnosti celý život. Sám nevím, jestli je to děsivé, nebo perspektivní. Jestli je to hrozba, nebo příležitost. Bude to hodně o nás lidech. Někdo přirozeně inklinuje k virtuálnímu světu, jiný k fyzickému. Ale na obou stranách chceme mít jakési hranice, aby oba ty světy společně koexistovaly. Aby jeden nezanikl a druhý neměl úplnou majoritu. Proto je dobré stanovit si určité nepřekročitelné hranice, abychom se nezbláznili.

Jak se díváte kupříkladu na rozvoj IoT a 5G sítí?

Tyhle věci mě zajímají už jen z toho titulu, že pracuji v telekomunikační společnosti, že mě obor „telco“ živí. Nedávno jsem měl přednášku o autonomních kravách s podtitulem Connected Cow is a Cash Cow, protože tyhle technologie mohou zasahovat i do odvětví, ve kterých byste je vůbec nečekali. Například do zemědělství. Je také pozoruhodné pozorovat, jak svět telekomunikací zkonvergoval se světem IT. Dřív byly telefonní ústředny a dedikované servery. To dnes neplatí a všechny 5G technologie jsou dnes cloud-ready. A jsou to vlastně IT systémy, které shodou okolností řídí nějakou telekomunikační síť nebo auta, drony nebo krávy na pastvě.

Jak je to s bezpečností těchto systémů? Jsme na tom opravdu tak špatně, jak se občas povídá?

Tak černě bych to neviděl. Samozřejmě nové technologie přinášejí negativa v podobě bezpečnosti, organizace práce, disciplíny. Protože jak je ten svět hrozně hektický, často má tendenci sklouzávat do chaosu a může se vymykat kontrole. Samotnou bezpečnost bych pak rozdělil na dvě témata.

Povídejte.

Jedna rovina je compliance audit. Ten je často v pořádku. Ukáže se, že odborníci skutečně vědí, co dělat a rozumí svému oboru. Mnoho firem či institucí dokáže být kompatibilní s certifikátem ISO 27000 nebo zákonem o kybernetické bezpečnosti a dalšími normami. Jenže vedle IT specialistů a bezpečnostních specialistů, jsou v každé firmě lidé, kteří jsou v průběhu pracovní doby na facebooku, objednávají letenky, píšou ostatním, kam šéf pojede. Sdílí to, nosí dokumenty po USB, nechrání data před kolegy. Pro mě je mimořádně zajímavá oblast IT neprofesionálů – tak, jak se chovají ve skutečnosti. Obecně platí, že je potřeba nezapomínat člověka. I v tomto ohledu jsme za poslední rok udělali celou řadu analýz.

Čeho si na O2 ITS považujete nejvíc?

Dokážeme pokrývat služby od analýz, strategií, přes aplikační vývoj až po provoz v cloudech. Jsme schopni reagovat na jakoukoli potřebu a udělat z institucí a firem flexibilní dravce s moderními procesy. To, co prodáváme nebo nabízíme, máme vyzkoušeno na sobě samých. Můžeme ukázat, jak to funguje v O2 nebo v O2 ITS, a proto jsme důvěryhodní. Ale především si zaslouží vyzdvihnout tým. Možná mě i lidé samotní nabíjejí do budoucna optimismem, že se z technologií jen nezblázníme a vždycky to bude o interakci schopných lidí a užitečných strojů.