Cíl celého lidstva? Aby 10 miliard lidí žilo na rozumné životní úrovni

V současnosti žije na Zemi 7,6 miliard obyvatel a s každým rokem tohle číslo narůstá. Očekává se, že v roce 2050 nastane zlom, kdy počet lidí na planetě dosáhne 10 miliard. Jak si s takovým číslem dokáže planeta poradit? Kromě větších požadavků na obsluhu takového počtu obyvatel, je podle šéfa českého Hewlett Packard Enterprise Jana Kameníčka zapotřebí, aby všichni žili na dobré životní úrovni. „To musí být bezprecedentní globální cíl všech lidí a komerčních firem. Zároveň je povinností každého z náspřispět k tomu, aby se planeta dál nepoškozovala a zůstala, pokud možno, nadále taková, jakou ji známe. Pokud tento cíl nesplníme, bude to obrovské selhání,“ říká muž, který posledních dvanáct let řídí pobočku jednoho z největších globálních IT hráčů, který se zabývá vývojem high performance computingu, IT infrastruktury, datových center, serverů, úložišť a sítí.

Co jsou ty nejzásadnější úkoly, které nás čekají?

Jsem přesvědčen, že musíme začít od spotřeby. Výroba elektřiny se musí přesunout do oblasti recyklovatelných zdrojů – využít přirozenou energii ze Slunce, vody a větru. Naším cílem by mělo být primárně zavřít tepelné elektrárny, které negativně ovlivňují životní prostředí. Výhledově přemýšlet i o tom, co dál s jaderným programem. Ovšem realita je taková, že dnes nemáme technologie, které by okamžitě dokázaly atomovou energii nahradit. Já v tomto ohledu hodně věřím v distribuované systémy. Nedává smysl vyrábět elektřinu v elektrárně a následně 20 % vyrobené elektřiny spotřebovat na její distribuci. Velkou změnu v přemýšlení přinesou v tomto ohledu elektromobily.

V čem bude tato změna spočívat?

Dnes rodina spotřebuje v průměru okolo padesáti kwh denně. Ve chvíli, kdy si pořídí elektroauto, bude potřebovat násobně silnější přípojky k jeho nabíjení. O to všechno se ale hravě dokáže postarat sluneční energie, jen potřebujeme uzákonit, aby každý nově postavený dům musel mít na střeše fotovoltaické panely. Protože Slunce, které svítí na planetu, poskytuje tisíce a tisíce násobků energie, kterou spotřebujeme na celé zemi. Je nezbytné vyřešit její spolehlivé a levné ukládání, tedy baterie. Potřebujeme to začít řešit, abychom mohli udělat skok například právě k elektromobilitě.

Co dalšího je podle vás klíčové?

Druhým velkým tématem, které je i naší firmě bližší, jsou datová centra. Realita je taková, že každý rok lidstvo produkuje stále větší objem dat, ale nedokáže je  smysluplně využívat. Pro komerční účely, pro vědu, pro vzdělávání a další rozvoj. Na druhé straně ukládání i zpracování dat vyžaduje dnes ohromnou spotřebu elektrické energie. Úkolem nás, výrobců technologií, je snížit spotřebu co nejvíce. Musíme zvyšovat poměr mezi výkonem a spotřebou. Zároveň věříme, že data dokážou přinést zásadní celospolečenskou změnu k lepšímu. Dále je třeba se soustředit na omezení a recyklaci odpadu. Na skládkách leží ohromná spousta toxického odpadu, který přitom může jít zpět do výrobního procesu.

Mohl byste tohle téma trochu rozvést?

Ano. Pokud nové technologie dokáží v reálném čase využívat data, dokážeme život lidí na této planetě neskutečně zefektivnit. Nechme stranou nynější mimořádný stav způsobený pandemií koronaviru, ale ve standardní den jsme ráno všichni sedli do auta, každý zvlášť do svého a ujeli jsme desítky nebo stovky kilometrů, abychom se sešli v kanceláři. Kdybychom sedli k počítačové technice, udělali si v klidu doma kávu, ušetřili jsme si stres v kolonách a spustili si videokonferenci, tento rozhovor nebo jinou podobnou práci uděláme úplně stejně. Obrovské přemisťování lidí, které se odehrává dnes a denně, způsobuje na planetě mimořádnou karbonovou stoupu a přitom drtivá většina nedává smysl. Technologie přitom mnohým z nás umožňí pracovat z domu, méně se přemisťovat a zjednodušovat tak veškeré naše činnosti.

Věříte v budoucnost sdílené ekonomiky a samořiditelných aut?

Ano, protože dokážou nabídnout stejný komfort za nižší náklady. Pokud samořiditelná auta budou, klesne počet aut na třetinu. Technologie jim zároveň dokážou efektivně naplánovat trasu, což způsobí významný pokles spotřeby energie. V budoucnu pak dokážeme v reálném čase přeplánovat lety, cesty lodí a vlaků. Tam leží ohromné zdroje úspor. Stroje to budou umět mnohem efektivněji než lidé a zároveň vyřeší i to, aby byla spotřeba co nejmenší.

Mám v tomhle ohledu stále pochybnost, zda koncept sdílené ekonomiky nenarazí na obyčejnou lidskou pohodlnost či potřebu nějakého vlastního statutu…

Proti sobě jdou dva trendy. Princip kapitalismu, který je postaven na tom, že firmy musí vydělávat více peněz a pomocí cílené reklamy se snaží produkty natlačit zákazníkům i v případě, že je vůbec nepotřebují. V Evropě a  Americe si už dnes kupujeme obrovské procento produktů, které vůbec nepotřebujeme, jen nám marketing namluvil, že je to důležité. Vlastníme věci, které potřebujeme hodinu denně, a zbývajících 23 hodin leží ladem. Afrika a Asie je na tom zatím jinak, ale i to se bude postupně měnit. Pro lidstvo ale není jiná varianta než začít efektivně využívat zdroje, protože těch zdrojů nebude vždy dostatek. Celá společnost musí změnit svoje myšlení a chování.

V čem?

Až do poloviny dvacátého století řešilo 95 procent obyvatel na planetě základní úkol. Sehnat jídlo na druhý den, mít nějaké přístřeší a nezmrznout. Pokud řešíte tohle, na nic jiného už vám nezbývá energie. Dnes má většina lidí v našich regionech vyšší úroveň, než nutně potřebuje. Ale zatím je pořád zvyklá hromadit věci – možná spíše ze zvyku. Přitom, abyste se někam dopravili, nepotřebujete mít v garáži své auto. Lidé kupují nové a nové věci v domnění, že se jim bude žít líp. To se ve skutečnosti nestane, protože se musejí o předměty starat a musí se o ně bát. Hromadíme věci, které nám nepřinášejí štěstí. Ten trend se naštěstí také mění. Lidé už dnes začínají víc vyhledávat duchovní prožitky než materiální statky. A nové generace už jsou také nastaveny jinak. Jen je to cesta, která bude ještě nějakou dobu trvat.