Covid podnítil skutečnou modernizaci IT. Jak ji zrychlit? Skrze standardizaci - Enters

Covid podnítil skutečnou modernizaci IT. Jak ji zrychlit? Skrze standardizaci

Daniel Novák má v Hewlett Packard Enterprise na starost divizi Pointnext, tedy službový byznys. A jako takový přiznává, že covidová doba technologiím a jeho produktům přeje. Co je ale z jeho pohledu ještě důležitější, je to, že technologické ledy se za poslední měsíce hnuly i ve firmách, kde to dřív nešlo, a dokonce i ve státní správě. Jak se to projevuje?

Označil byste poslední měsíce za obrat v myšlení firem, nebo spíš evoluci?

Nové je to, že zákazníci nediskutují o potřebě, protože tato doba jim ukázala, že na IT se musí plně spoléhat – kontrakt podpory a péče o IT musí mít se svým dodavatelem nastaven tak, že mají všechno kryté a nedostanou se do problému. Firmy cítí potřebu silného partnera, který jim IT systémy pohlídá, protože jsou na něm závislé víc než kdy jindy. Všichni potřebovali posílit například vzdálené přístupy a hlavně „zredundantnit“ přístupy, aby se měli kam přesunovat, kdyby nastal lokální výpadek. Klade se důraz na bezpečnost, dokument management nebo efektivitu vyplňování různých formulářů. Hlavně komerční subjekty si řekly: „Jdeme do toho, není na co čekat.“ Vidíme to na množství upgradů a využití jednotlivých zákaznických zařízení.

Co se přesně změnilo?

V minulém roce si firmy řekly, že teď už upgrady, povýšení či obnovu technologie opravdu potřebují. Navzdory tomu, že je někdy krytí jejich rozpočtů z jejich příjmů nejisté. Chtěly se o všechno postarat, mít všechno v pohodě, protože jim došlo, jak jsou na technologiích závislí. Ono se vždycky říkalo, že IT manažer by měl být součástí boardu. V některých firmách se to povedlo, někde ne, ale v těch druhých na to často došlo právě v posledním roce. Vedení jednotlivých společností došlo, jak je stabilní IT důležité, a jsou ochotní kvůli tomu otvírat peněženku a investovat do inovací. Doba je nejistá, neví se, co bude s dalšími vlnami pandemie. Pro nás to znamená, že se zkracují termíny dodání a trvání projektů, všechno musí být co nejrychleji. Jindy by firmy investovaly do poboček nebo zázemí pro zaměstnance, teď peníze směrují do vyztužení IT. Všichni cítí, že pokud to byla jejich slabá stránka, musí ji posílit, jinak budou mít problémy.

Látají díry? Nebo se bavíme o transformaci?

Obojí. Když se bavíme o digitalizaci či transformaci, bylo to nejdřív takové to zprofanované slovo, a až později to opravdu přešlo do reality. Vznikla vlna, která třeba do Česka přišla se zpožděním proti jiným zemím. Moji spolužáci z vysoké školy, kteří sedí ve vedení velkých firem, často říkají, že dřív, když přišli s návrhem na nějaké vylepšení, se lidé z vedení drbali na hlavě a rozpačitě se ptali, jestli je takový výdaj opravdu nutný. Teď už to tak není, teď na digitalizaci reagují slovy “jistě, udělejme to co nejdřív”. Samozřejmě, že někde se dělají jen jednoduché upgrady, ale obecně jde o jednoznačný posun, protože řada z nich si chystá podhoubí pro další větší vývoj.

Liší se to napříč sektory?

Rychlost změn a jejich zaměření se liší podle oborů, vnímáme také ty nově se rozvíjející. Ještě před několika lety jsme třeba o nanomateriálech nebo nanovláknech nic nevěděli, ale najednou jsou to jedny z nejprogresivnějších odvětví. Obecně, medicínské firmy nebo oblast vývoje, to jsou subjekty, které dynamicky rostou a hodně dbají na to, aby se do jejich systémů nikdo nenaboural. Hlídají si data, aby je někdo nekompromitoval. Z tohoto pohledu pak i ostatní zjišťují, že bezpečnost podceňovali a najednou si uvědomují hodnotu svých dat.

Týká se to i státní správy?

Ano, rozhodování ve státní správě ale naneštěstí není tak přímočaré, takže rychlost změn často neodpovídá potřebám situace. Přitom investice jsou zde velmi žádoucí a mohou přinést velký efekt pro stát i občany. Často se tak ale neděje navzdory velké snaze pracovníků státní správy – buďme k tomuto sektoru spravedliví – jsou i dobré projekty, které zastíní až nepřiměřená kritika kvůli případné chybě nebo přetížení v systému při jeho spuštění. Přitom chyba je rychle opravena a ve skutečnosti nemá podstatný vliv na užitečnost, kterou příslušný systém přináší. Ale zpět k té rychlosti projektů: Domnívám se, že by bylo výborné, kdyby se povedlo zákonně unifikovat prostředí a aplikace veřejné správy; že si řekneme, že například spisová služba bude jen jedna a funguje za těchto konkrétních pravidel. Stát by na tom výrazně ušetřil a sjednocení by pomohlo i všem uživatelům – občanům.

Není ale kvůli bezpečnosti dat lepší, když budou v několika různých nezávislých prostředích? Do jednoho cloudového prostředí by mělo přístup příliš mnoho lidí.

Jestli chceme efektivitu z pohledu nákladů a provozu a má to být zároveň uživatelsky přívětivé, tak to jednoznačně musí být unifikované a centralizované. Podívejte se například na Google. Má jedno prostředí, v něm všechny služby vyvíjí a přidává do něj další možnosti. Je úspěšný, protože je efektivní, a stát se by se jím mohl inspirovat. My jako HPE jsme technologická firma a pro projekty tohoto typu dovedeme samozřejmě nabídnout bezpečnou a vysoce dostupnou platformu.

Jenže právě Googlu bývá nakládání s daty vyčítáno. Kde je hranice efektivity a obrany dat a identity?

Já neradím dávat citlivá data o občanech mimo Českou republiku, aby někdo třetí rozhodoval o podmínkách zacházení s těmito daty. Já radím používat pružnost nových technologií, standardizovat aplikace provozované státní správou a data provozovat v Česku. Pak je to technicky i provozně dobře řešitelná úloha i z pohledu bezpečnosti. V tuto chvíli je to někdy situace daleko horší – informace o vás leží všude možně a může k nim řada lidí bez autorizovaného přístupu. Je v tom nepořádek. Například spousta lékařů má pořád ještě vlastní interní fyzický systém, kam zapisují informace o pacientech, což není dobře. V Česku máme mraky lokálních papírových registrů, které nejsou nijak zabezpečené. Pro centrální registr teď mluví úplně všechno – data se tam zamknou, bude k nim jen autorizovaný přístup a k tomu budeme mít přehled, kdo kdy s daty a jak nakládal. Tady už neleží na stole otázka, jestli ano nebo ne, ale jak to udělat co nejrychleji. Věřím, že dotáhnout to v Česku dokážeme.