Digitální Česko nezařídí technologie, ale digitální vzdělávání lidí - Enters

Digitální Česko nezařídí technologie, ale digitální vzdělávání lidí

V souvislosti s blížícími se volbami to uslyšíte stále častěji. Digitální Česko, chytré úřady, konec složité administrativy, e-government. Fráze, které mají za úkol přinášet lehké politické body, jsou v praxi jen složitě realizovatelné. „Technologie jsou připraveny, problém vězí v nás samotných,“ říká Ondřej Čejka, který od května letošního roku převzal vedení neziskové organizace Czechitas. Největší a nejzásadnější tuzemské vzdělávací organizace, která už sedmým rokem dostává nejen „holky do IT ale především IT do holek“, edukuje tisíce lidí ročně v oblasti digitálního vzdělávání.

„Věci nefungují tak, že někdo vylepí na zeď heslo digitalizace. Hodně velkou brzdou v celém procesu jsou sami lidé. Všichni, kteří se bojí technologií, nerozumí jim, a proto z principu brzdí změnu. V tomto ohledu je pro mě osobně inspirací estonská cesta. Estonci začali nejprve systematicky pracovat na proškolení lidí napříč generacemi, gendery, městy i vesnicemi v oblasti digitálních dovedností. Lidé začali najednou digitální služby sami vyžadovat,“ dodává Ondřej Čejka.

Czechitas vyrostly tak trochu na „ženské otázce“ v oblasti IT a boření mýtů. Dnes jste ale také mostem mezi firmami a státem. Prvním nabízíte talenty i potenciální zákazníky, druhým pomáháte rozšiřovat obzory v tom, co trh vlastně vyžaduje a kam míří. Jak jsou si tyhle světy vzdáleny v praxi?

Je to těžké. Žijeme v době, kdy IT každý rok urazí několik světelných let. Technologie, které nám včera přišly inovativní, už jsou dnes zastaralé. A je laciné nadávat na úředníky a na strnulost státní správy. Důležité je vychovávat generaci, která ví, že je potřeba se učit neustále. Už nikdy nebudeme žít ve světě, kde se jednoho dne něco naučíte a následně to třicet let úspěšně používáte. Tak už to nebude – a uvědomují si to firmy i stát. Když se podíváte do schváleného Národního plánu obnovy, vidíte, že digitální vzdělávání je jednou z pilířových aktivit. Za to jsme rádi.

Vaši organizaci podporují desítky firem – zejména právě z řad IT společností. Jejich zaměstnanci zároveň tvoří klíčovou část lektorů. Co vysvětlují účastníkům workshopů, přednášek a seminářů zejména?

To, že IT pro ně není nedostupný svět. IT je všude kolem nás. Někde ho vidíme víc, jinde méně, ale každý den uděláme tisíce úkonů, které mají něco společného s IT. Naším úkolem je vysvětlit, jak to opravdu funguje. Na základní úrovni do lidí dostávat digitální gramotnost. Řešíme jejich bezpečnost na internetu i běžné uživatelské znalosti. Vysvětlujeme jim, že IT je všude kolem nás, obklopuje nás na každém kroku a snažíme se edukovat, aby co nejvíce lidí znalo možnosti i potenciální hrozby technologií. A mnoho z nich s námi jde dál – začínají pronikat do kódování, programování, grafiky, webdesignu. A mnozí zjistí, že IT je vlastně poměrně dostupný svět, ve kterém najdou své uplatnění. Výsledek je win-win pro všechny strany. Společnosti mají lidi, kteří rozumí jejím službám a řešením; a případně také potenciálně nové uchazeče o práci. Státu pak dokážeme díky naší spolupráci s největšími technologickými firmami zpřesnit obrázek o tom, co jsou aktuální a budoucí potřeby na trhu práce a řešit případné změny ve vzdělávání.

Když se vrátíme k ženám, kde vidíte dnes největší téma k diskusi?

Obrovské téma současnosti je rodičovství. V České republice je jedna z nejdelších rodičovských dovolených v Evropě – a my ze statistik vidíme, že jen 13 procent žen se vrací k původnímu zaměstnání. To je ohromná škoda pro ně samotné, pro firmy i pro společnost jako celek. Protože někdo investoval čas a energii do jejich vzdělání, do napojení na firemní kulturu, do vztahů. Pak žena, ale říkejme spíš rodič, protože se to týká také stále většího procenta mužů, tento kontakt ztratí. A místo toho, aby se rodič vrátil k původní pozici, pro niž má předpoklady a kde má vazby, bere jinou práci. Přitom všechno je to jen o tom, abychom řešili, jak vhodně tyhle lidi neodpojovat. Jak jim nabídnout dílčí úvazky, možnost flexibilnějšího pracovního poměru. V západní Evropě jsou v tomto ohledu o kus dál. My tohle téma samozřejmě známe i z naší praxe, protože hodně účastníků našich kurzů se rekrutuje i z řad rodičů, kteří se chtějí vrátit do procesu.

Vedení Czechitas jste převzal po Ditě Formánkové (dříve Přikrylové), softwarové inženýrce, která dnes patří mezi nejrespektovanější postavy českého IT a stala se v září ředitelkou Avastu pro diverzitu, inkluzi a spolupráci s komunitami. Počítám, že i vzhledem k pandemii to musel být hodně turbulentní nástup.

To určitě. Jsem v Czechitas teprve něco málo přes dva roky, ale mám pocit, jako bych tu byl desítky let. Vše se neustále mění, výzva střídá výzvu. Nejprve jsme v rychlém sledu otevírali pobočky v krajských městech, najednou přišel lockdown a my museli veškeré naše procesy a aktivity přesunout do nového módu. Museli jsme se urychleně fungovat stejně, a přesto v úplně jiných podmínkách. Ale zvládli jsme to, během čtrnácti dnů jsme dokázali přejít do online prostředí a nabídnout podobně kvalitní vzdělávání na dálku.

Jde vysoká úroveň udržet i při online variantě?

Troufnu si říct, že jsme neztratili kredit ani úroveň vzdělávání. Naším cílem bylo, abychom při překlopení do virtuálního prostředí zachovali komfort výuky. Nepřešli jsme do formy pasivních webinářů, ale dbali na to, aby lidé měli hands-on zapojení, aby měli k dispozici kouče a lektory připravené každému poradit. Hodně lidí se nás ptalo, proč nemáme neomezenou kapacitu, když jsme online, ale právě tohle bylo pro nás klíčové. Nenahradit kvalitu kvantitou, neztratit osobní kontakt s každým člověkem. Osobní spolupráce pro nás zůstává základní.