Digitální transformace je nutnost, ne rozmar - Enters

Digitální transformace je nutnost, ne rozmar

„Úroveň digitální transformace českých firem je na tom v porovnání se světem špatně. Pokud se podíváte na špičkové technologické podniky v Německu nebo Japonsku a porovnáte je s námi v nasazování technologií či v hodnotě, kterou vytvářejí, uvidíte diametrální rozdíl,“ říká Jan Zadák. A pokud to říká muž, který měl možnost pozorovat dlouhé roky procesy obří globální korporace pěkně zblízka, je důvod opravdu zbystřit.  

Podíváte-li se na rovinu digitalizace přes několik různých dimenzí, ať už je to lidský kapitál, digitální vzdělanost, technologické nástroje, pokročilost práce s daty, prediktivní modelování, využívání umělé inteligence, virtualizace projektů, elektronizace, prodejní nebo servisní modely, tak prakticky v každém ohledu ztrácíme na Švýcarsko, Německo, Japonsko, Finsko a další země, které by pro nás měly být inspirací,“ říká Jan Zadák, který dlouhá léta působil ve společnosti Hewlett Packard a jeden čas působil i v roli globálního viceprezidenta. Před třemi lety se rozhodl vrátit do Čech, kde pomáhá firmám v roli konzultanta s oblastí digitální transformace, přednáší a zároveň působí jako investor a mentor českých start-upů. 

Když se dnes zeptáte výkonných ředitelů, tak jich sto ze sta řekne, že mají problémy s lidskými zdroji. Nemáme leadery, kteří si transformací prošli a osahali si, jak úspěšný digitální přerod velkého průmyslového podniku nebo instituce zrealizovat. K tomu navíc potřebujete další desítky nebo stovky IT specialistů, jež na trhu prostě neseženete. Nejsou kodéři, analytici, architekti. Proto i společnosti, které o digitální transformaci stojí, čekají v blocích. Naši lídři ale z mé zkušenosti mají jednu velkou přednost – jsou flexibilní a umějí používat selský rozum,“ doplňuje. 

Co by mělo digitální transformaci předcházet?
Rozhodnutí. Uvědomění si situace na trhu. Touha být leaderem i v dalších letech a vydat se tak na strastiplnou cestu inovací, smysluplného využívání technologií a ochota z této cesty neuhnout. Na druhou stranu, tržní vyzyvatelé nespí a staví svá jednoduchá řešení na zelené louce. Nejsou svázáni minulostí, s drahými systémy a se stovkami zaměstnanců na výplatní pásce. Prostě mají nápad, koupí nebo vyvinou nějakou IT platformu, postaví to celé na automatizaci a pak mohou začít jednoduše ukrajovat významné podíly na trhu.  

Jakou situaci byste považoval za úspěch?
Kdybychom si předsevzali digitalizaci a inovaci jako směr uvažování o naší budoucnosti. Pak můžeme přidat čísla – například říct, že chceme, aby tu za pět let bylo sto nebo pět set podniků s vysokou úrovní digitalizace, vysokou přidanou hodnotou a zároveň velké množství malých a středních podniků, které vzešly ze start-upového prostředí a jsou postaveny na oblasti high tech. Takovou situaci bych třeba považoval za úspěch já osobně. 

To by ale vyžadovalo poměrně velkou změnu myšlení na nejrůznějších úrovních.
Bezesporu. Včetně nějakého směřování země. Museli bychom si vetknout, že tam směřujeme a zároveň přispět k prostředí, jež odměňuje firmy starající se o vzdělávání, investující do inovací a technologií. Například daňovými úlevami, inovačními investicemi a zrychlenými odpisy. Co jednoznačně vím je, že nás do tohoto stavu nedostanou zahraniční majitelé českých podniků. Jejich absolutní zájem je zhodnocení kapitálu akcionářů těchto firem, nikoli rozvoj regionů, v nichž působí. 

Pojďme zpátky k sousloví digitální transformace, jež se v posledních letech stává podobným buzzwordem jako dříve třeba Průmysl 4.0, blockchain nebo Internet of Things. Jak byste ji popsal vy, jako člověk do ní bezprostředně ponořený? 
Je to především ohromná změna samotného fungování podniku. Jinak přemýšlíte o zákaznících, o trhu, o konkurenci a o tom, jak vytváříte hodnotu. Mění se od základu všechno. Byznys, klíčové procesy, technologie, obchodní model, segmentace trhu, komunikace se zákazníky, produktová struktura, struktura služeb, podpůrná struktura. Sečteno podtrženo, úplně všechno. Úkolem firem je samozřejmě zaměstnance, zákazníky, partnery i dodavatele touto transformací úspěšně provést. Nemůžete to na nich nechat s tím, že je tu v pondělí nový IT systém, portál, platforma a jdeme na to. Tím spíše, že máme tendenci zapomínat na to, že většina produktů je pro všechny generace. 

V  jakém ohledu?
Dám jako příklad digitální transformaci banky. Vy postavíte nové platformy na nových technologiích, ale pořád zde velké procento vašich zákazníků tvoří lidé, kterým je 70, 80 nebo více let. Nevyrůstali s technologiemi, nechápou, že jim například využití chytrého telefonu dělá věci jednodušší, komfortnější a efektivnější. I můj táta, když mu na pobočce povídají o internetovém bankovnictví, na ně kouká jako „puk“, protože ho nikdy nepoužil. To je generace, u níž máme my všichni společenskou zodpovědnost, abychom ji neizolovali. Banky jsou přitom fantastická vstupenka k digitalizaci celé společnosti. 

Povídejte.
Mně se třeba strašně líbí projekt BankID (pozn. red.: jde o projekt SONIA), kde se zjednodušeně řečeno banky prostřednictvím České bankovní asociace domluvily se státem, že ten umožní používat bankovní identitu jako základní identitu, která bude přístupem k portálu. Najednou stát, který se neúspěšně zkouší desítky let digitalizovat, získá odhaduji čtyři až pět milionu pravidelných uživatelů, což by jinak trvalo dvacet let.  

Jakou roli by měl stát sehrávat v oblasti digitální transformace?
V tomto jsem obrovský liberál. Stát by měl vytvořit základní předpoklady, uhnout z cesty a nepřekážet inovaci. Dát jí prostor. Mít výborně fungující infrastrukturu, instituce, pomáhat rozvoji prostředí pro kvalitní vzdělávání, zabezpečit péči pro seniory a postižené, základní zdravotní péči. A to všechno co nejjednodušeji. Vytvořit jednoduché podmínky pro podnikání, transparentní prostředí a jednoduchý daňový systém.