Medicína na dálku není sci-fi, ale realita. Jen chce ještě hodně dopracovat - Enters

Medicína na dálku není sci-fi, ale realita. Jen chce ještě hodně dopracovat

Jestli nás něco poslední měsíce naučily, tak to, že spousta věcí, u kterých jsme dřív říkali, že „nejdou“, nebo „by byly složité“, se najednou přímo v naší blízkosti odehrává. Jednou z takových věcí je medicína praktikovaná na dálku. A bude čím dál častější, jak ukazují příklady ze Spojených států. Jen je k tomu ještě potřeba nastavit podmínky. A mindset lidí, jak zase ukazují zkušenosti největší české zdravotní pojišťovny.

V Česku to máme pořád tak trochu za sci-fi, protože většina lidí v produktivním věku k lékaři moc chodit nepotřebuje a ti, co ano, nepatřívají mezi technologické geeky. Každodenní medicínská realita ve Spojených státech je už ale hodně technologická. Společnost InCrowd zabývající se výzkumem v oblasti věd o živé přírodě vydala ke konci roku 2020 výzkum, ze kterého vyplývá, že 84 procent z jejích 1,8 milionu lékařů používalo v průběhu pandemie nemoci covid-19 nástroje telemedicíny, což může mít spoustu podob: od telefonických konzultací, které už jsou dnes běžné, po vyšetření formou videokonference nebo snímání na dálku z nejrůznějších přístrojů, které doma pacient používá.

Vyšetření z domu

„Zájem o medicínské služby poskytované na dálku zaznamenali všichni hlavní poskytovatelé zdravotní péče,“ říká Lance Helmke, který má ve společnosti Hewlett Packard Enterprise na starost oblast technologií pro zdravotnictví. A doplňuje, že jeden z jeho zákazníků zaznamenal v posledním roce právě v tomto sektoru 150procentní růst. Že je to velké téma nejen pro samotné poskytovatele péče, ale i technologické giganty, dává smysl – najednou se totiž i poskytovatelé technologií stávají těmi, kdo dodání péče zajišťuje. „Odhaduje se, že až 70 procent návštěv v primární péči může být nahrazeno virtuálním setkáním. A u některých specializací, jako je třeba dermatologie, až 90 procent,“ říká v článku technologického novináře Christophera Nulla doktor Shantanu Nundy.

Že mohou virtuální návštěvy lékaře ušetřit oběma stranám hodně času, je jasné. Stejně jako to, že online vyšetření ta fyzická nikdy úplně nenahradí. I když možností je čím dál víc. Díky jednoduchému domácímu vybavení už dnes lékaři mohou na dálku sledovat teplotu, míru okysličení krve nebo krevní tlak pacienta. Samozřejmě za předpokladu, že pacient domácí zařízení používá správně. „Úplně jiná úroveň ale přichází, když lékaři implementují řešení, která spolupracují přímo s chytrým telefonem nebo jiným zařízením s kamerou a přenášejí obrázky a vitální funkce přímo od pacienta k lékaři, čímž se snižuje pravděpodobnost chyb a současně zvyšuje užitečnost sbíraných dat,“ píše Null a zmiňuje například digitální stetoskopy jako Thinklabs One a Littmann Core společnosti 3M. Ty lékařům umožňují vzdáleně klasický poslech plic nebo sledování chodu srdce, aniž by museli být ve stejné místnosti. A pokud vaše dítě bolí třeba v krku, existuje už systém TelScope, který se dá namonotovat na zadní část telefonu a zasunout ho do úst dítěte, čímž se prosvítí dutina ústní a lékař uvidí i na dálku to, co by viděl v ordinaci.

Moc slov, málo činů

Jak už jsme se ovšem naučili z jiných oborů, hypoteticky je vymyšlená spousta věcí, a některé už dokonce mají i svoji fyzickou podobu, neznamená to ovšem, že bychom je uměli využívat. Konkrétně ve zdravotnictví to brzdí nepřipravená legislativa, rigidita zdravotnictví jako takového, které by se muselo naučit daleko lépe o data pečovat, i pomalá adaptace technologií ze strany uživatelů.

„Pojem telemedicína české právo zatím vůbec nezná. Na rozdíl od Německa nebo Francie nemáme vůbec definovaný rozdíl mezi poskytnutím zdravotní péče ve fyzické a distanční podobě,“ podotýká Tomáš Knížek, náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro informatiku. „To nicméně neznamená, že bychom byli v poskytování distančních digitálních výkonů aktuálně nějak limitováni. Ano, je otázkou, jestli je poskytnutí zdravotní péče na dálku srovnatelné s fyzickou návštěvou pacienta. Přesně to je ta diskuse, kterou musíme s lékaři vyvolat a orientovat se na ty výkony, které budou mít přidanou hodnotu pro lékaře i pacienty,“ říká Knížek s tím, že je potřeba vyjasnit si základní definici: komunikaci pacienta s lékařem přes video, telefon či e-mail nebere jako telemedicínu, ale zkrátka distanční péči.

VZP v rámci první vlny pandemie zareagovala vydáním opatření, které lékařům umožnilo vykazovat konzultace s pacienty přes telefon, což přispělo k žádoucí stabilizaci situace ve zdravotnictví. Od lockdownu až do ledna letošního roku lékaři vykázali více než 3,5 milionu těchto výkonů. „Je vidět, že to je funkční schéma. Je ho ale nutné více propracovat. Covid zanechal v ordinacích praktických lékařů desítky mailů a nepřijatých hovorů i po rozvolnění, navzdory obnovení provozu ordinací. To je potřeba vyřešit a nastavit jasná pravidla pro identifikaci, testování, vykazování a v neposlední řadě ohodnocení nových typů digitálních výkonů,“ apeluje Knížek.

I z jeho slov plyne, jak velké změny se daly do pohybu. Pořád ale do velké míry platí, že se o tématu hodně mluví, ale daleko méně dělá. A je potřeba dostat se přes několik výzev. „Digitalizace jakéhokoliv segmentu nebo resortu není o IT, jak se někdy zkratkovitě domníváme. Je to o změně aktuálních procesů ve zdravotnictví, které jsou známé svojí stabilitou,“ upozorňuje Knížek, který by uvítal koordinovaný a řízený proces, jak se to povedlo třeba ve finančním sektoru. „Naší ambicí by nemělo být vymýšlet znovu kolo. 99 % softwaru už někdo naprogramoval. Naší ambicí musí být vytvoření podmínek pro to, aby tato řešení mohla být co nejdříve integrovatelná,“ zdůrazňuje Knížek s tím, že aktuálně míří k podpisu prezidenta České republiky zákon o elektronizaci zdravotnictví, který bere jako dobrý začátek. Měl by přispět ke vzniku nových on-line služeb ve zdravotnictví a nastavovat pravidla pro sdílení dat, protože bez nich vznikne jenom další spousta nepropojených řešení.