Může být firemní logo do člověka „vytesané“? Ano i ne, říká Tomáš Kubát - Enters

Může být firemní logo do člověka „vytesané“? Ano i ne, říká Tomáš Kubát

Kdo zná dlouho Hewlett Packard Enterprise, zná asi i Tomáše Kubáta z vedení české pobočky této firmy. Nejenomže je šéfem infrastrukturní divize HPE, ale můžete ho i znát od mikrofonu akcí HPE, kde Tomáš prezentuje nebo které dokonce moderuje. Ale povídat si nebudeme ani tolik o technologiích, spíše o životě a o práci jako o koření života. Nesetkáváme se proto ani v kanceláři, ale při skleničce červeného vína.

Co to pijeme?

Ve sklenici máme víno odrůdy Mencía ze Španělska. Mnozí možná o této odrůdě nikdy neslyšeli. Chutí a vůní se přibližuje odrůdě Cabernet Franc, kterou asi už znáte. Toto konkrétní víno můj dodavatel a dovozce dováží jen kvůli mně. Ne každému totiž vyhovuje, ale já se k němu občas rád vracím a ochutnávám jej.

Na víno ještě přijde řeč, teď bych se ale chtěl zeptat, zda je snadné sloučit 25 let působení u jedné firmy s osobním štěstím?

To je jako byste se zeptal, zda je snadné sloučit 25 let trvající manželství s osobním štěstím. To se někdy povede a jindy ne. Na začátku mi pomáhaly především šťastné náhody a později, jak člověk získává zkušenosti, dovede víc svou spokojenost ovlivňovat tím, že si volí role, které mu sedí a kde to vyhovuje člověku i firmě. A pro mě osobní štěstí znamená to, že si člověk prostě říká, že život je fajn.  A ještě technická poznámka: Sice mám na firemním tachometru natočeno 25 let, ale je to ve dvou částech a uprostřed jsem měl asi 2letou pauzu.

Dalo by se říci, že logo HPE je do vás vytesané?

Když jsem do HP v roce 1994 přišel, pobočka v ČR měla ještě málo zaměstnanců, všichni se dobře znali a působili skutečně jako velká rodina. Firma pro nás byla úžasným vzorem chování a fungování zcela převyšujícím tehdejší běžný komerční svět v ČR. Cokoliv firma dělala, bylo přímočaré a odpovídalo zdravému rozumu. Měla jasné zásady hodnot, vztahů, mezilidského respektu a fungování. Pokud je do mě něco vytesáno, není to logo, ale jsou to tyto hodnoty. Později jsem i zjistil, že jak se svět mění a firma se musí také měnit pro zachování svého úspěchu, ty hodnoty, vztahy a fungování jsou do značné míry určeny nikoliv korporací někde v USA, ale tím, jak si to v zemi nastavujeme. Dnes jsem jedním z manažerů HPE a spolu s ostatními se snažím tyto hodnoty držet v našem českém týmu.

Funguje to?

Myslím, že ano. Pokud řeknu, že součástí mé práce je zařizovat, aby lidi v mém týmu dobře pracovali nikoliv proto, že musí, ale proto, že hlavně sami chtějí, tak se mi zdá, že to funguje. A navzdory tlakům, které jsou v každé komerční firmě, která musí uspět na trhu, vnitřní atmosféra ve firmě je nadprůměrně přátelská, vlídná a kooperativní a máme minimální fluktuaci. Tím si držíme velmi kvalitní lidi ke spokojenosti jich samých a i firmy. Mě ale velmi těší i individuální spontánní projevy důvěry, když třeba někteří mladší kolegové i z jiných divizí za mnou přijdou na privátní konzultaci ohledně jejich starostí v práci nebo karierního rozvoje.

Co těm lidem radíte?

Rybářovi nedávej rybu, ale nauč ho rybařit. Když si promýšlejí svou další kariéru, pomáhám jim uvědomit si, v čem skutečně převyšují své okolí, a radím jim právě na tom svůj další krok zakládat a rozvíjet, protože tak to dává největší šance úspěchu. Vlastně je to velmi jednoduché. A když jsou v nějakém konfliktu nebo něco nefunguje, pomohu jim rozebrat, o co a proč komu jde a proč ten konflikt ve skutečnosti existuje. Hodně problémů totiž spočívá ve vzájemném částečném nepochopení, které nemusí být na první pohled viditelné, nikoliv v nevůli najít možnost se uspokojivě domluvit. Přátelé mi říkají, že „obrušuji kameny“.

To zní jako práce mediátora

Ano, zde vlastně na okamžik vstupuji do role mediátora. A baví mě to, protože vidím, že to funguje. Třeba se v životě ještě této roli někdy intenzivněji pověnuji.

Mnozí vás znají od mikrofonu z akcí HPE, které často moderujete. Jak jste k této roli přišel?

Myslím, že náhodou – kdysi jsem (ještě v HP) svolil zhostit se role moderátora na nějaké akci představení nových produktů. Když máte sedět v publiku půl dne nebo víc a poslouchat o vlastnostech produktů, dovede to být pěkná nuda. A lidi chtějí spíš slyšet příběh, okolnosti, něco ze zákulisí, souvislosti, možná i trochu drby. Tím, že jsem o těch produktech i lidech i zákulisí něco věděl, vše jsem to spojil a líbilo se to. A už mi to tak trochu zůstalo. Moderování není o šroubovaném pospojování prázdných slov do nějakých frází. Je to spíš o přirozeném povídání, o situaci, o příběhu. Proto dovedu moderovat akce s tématy, v nichž se orientuji. Nedělal bych moderování úplně čehokoliv.

Pamatuji si, jak jste na akci HPE moderoval dvě moderátorská esa – Marka Ebena a Jakuba Železného

To byla ryze společenská akce HPE pro zákazníky a měla titulek Umění moderovat. Marek Eben a Jakub Železný byli hosty této akce a mě ve firmě požádali, abych akci moderoval. Souhlasil jsem za podmínky, že mi nachystají dostatek faktografických podkladů o Markovi a o Jakubovi a že já obsah akce z toho nachystám. Oba jsou zcela odlišné osobnosti. Marek byl od počátku super vlídný a vstřícný. A když přišel Jakub a já jsem se mu šel představit a požádat o svolení, abych ho mohl oslovovat Jakube, odpověděl: „Jo to jste vy? Někdo si myslí, že moderování je jenom takové mluvení, ale to já jsem například před nedávnem moderoval diskusi ministra Bursíka a místopředsedy vlády Čunka tak, že jsem mlčel a oni se řízeně pohádali. Tak jak to máte rozmyšlené vy?….“

Akce dopadla úspěšně. Po jejím skončení mi Jakub Železný říkal, že to bylo dobré a zmizel ten jeho původní odstup. Ale stejně mi to nedalo vrátit mu ten jeho políček: Řekl mi, že lituje, že souhlasil stát se moderátorem nějaké předchozí společenské akce HPE, kde hostem byli představitelé tehdejšího Českého olympijského výboru. Důvodem nebyly Jakubovy výhrady k firmě HPE, ale že zazlíval Olympijskému výboru nějaký tehdejší postoj k Olympijským hrám v Číně. A já mu tehdy odpověděl: „Jakube, neuražte se, tuto akci jsem měl původně moderovat já. Ale já to odmítl, tak najali vás. Důvodem mého odmítnutí ale nebyly žádné ušlechtilé důvody, ale že o sportu nic nevím, a tak to nemohu moderovat.“

Je vaše schopnost moderovat třeba podpořena i rodinnými geny?

Tak to nevím. Ale třeba pradědeček byl ředitelem městské elektrárny na Žižkově a rektorem Českého vysokého učení technického – to ovšem bylo za 1. republiky. Myslíte, že to by mohlo být ono? Dnes mám jeho obraz na stěně doma v pracovně, kterou mám laděnou do prvorepublikového stylu. Ta tehdejší noblesa je něco, co se mi líbí.

Vrátíme se k vínu? Jste znalec vína?

Možná jsem pokročilejší než někteří jiní lidé a těší mě víno ochutnávat a pít. Znalec jistě nejsem. Na vínu je krásné to, že nabízí tak neuvěřitelnou škálu vůní a chutí, včetně toho, kde a jak dlouho tu chuť v ústech cítíte. A navíc to víno se vyvíjí v čase. Takže s velkým potěšením víno ochutnávám a účastním se i výletů za vínem. A samozřejmě si je také dopřávám, aby se spárovalo s jídlem nebo aby odpovídalo okamžité chuti či náladě, doma nebo v restauraci. Koupit drahé víno není problém a mnohá drahá vína jsou samozřejmě i dobrá. Mně se ale líbí, že zkušenost člověka naučí vybírat a kupovat pro běžné pití skutečně dobré víno za přiměřenou či příznivou cenu. A to praktikuji.

To dělá dojem, že vlastně všechno v životě děláte velmi promyšleně a cílevědomě

A dejte pokoj! Když je člověk starší a zkušenější, tak lépe rozeznává, jak co na světě funguje a proč, takže svému štěstí a spokojenosti dovede více napomáhat. To ano. Ale na začátku jsem moc velkou promyšlenost neměl. Například když jsem dělal první skutečné interview a ucházel jsem se poprvé vážně o práci, tak až během tohoto interview jsem zjistil, že sedím v české kanceláři nějaké britské počítačové firmy. Předtím jsem si myslel, že ta firma vyrábí určité elektronické komponenty stejného jména, které jsem znal z dřívější praxe elektronika. A světe div se – mě, který nic nevěděl o obchodu a o počítačích, tehdy přijali jako obchodníka s počítači.  Tehdy to bylo možné. Dnes nikoliv. Tak jsem se dostal do světa počítačů. A když jsem se stal o dost později v HP manažerem, dnes zpětným pohledem vidím, že jsem zpočátku nebyl moc dobrým. Až se zkušenostmi přišla ta hodnota, kterou do té manažerské role asi umím vkládat.

Na začátku našeho rozhovoru jste se zmínil o pauze uprostřed zaměstnání v HP, o co šlo?

Po 14 letech práce pro HP jsem si uvědomil, že není, kam bych dále rostl. Růst jsem nepotřeboval pro své ego, růst jsem potřeboval pro svou bezpečnost. Říkal jsem si, že bez růstu si koleduji o problém – objeví se nějaký mladý nadějný kolega, kterému bude stačit menší plat, nebude potřebovat auto a nebude dělat potíže, pokud bude dostávat nelogické úkoly. Tehdy jsem pracoval v konzultační divizi HP a zdála se mi zajímavá nabídka stát se šéfem divize consultingu v jedné německé firmě v Praze. Tato zajímavá životní a pracovní zkušenost trvající necelé dva roky byla přerušena tím, když mi volal můj pozdější šéf v HP a říkal, že jim svým profilem pasuji do nějaké manažerské role v nové struktuře HP, zda bych přišel na kávu si o tom popovídat. Přišel jsem a domluvili jsme se.

Zažil jste HP i dnešní HPE. Jak se vám líbí dnešní HPE?

Dnešní firma je hodně jiná než ta, do které jsem v roce 1994 nastupoval. Musí být. Svět je také jiný. To, co se mi na firmě líbilo a dodnes líbí, je, že jsme hodně inženýrská firma, to znamená, že stavíme svůj podnikatelský úspěch na technicky pěkně vymyšlených a inovativních produktech. V IT je to nutné. Dáváme do toho velké investice a fokusujeme se na to, v čem jsme léta dobří. Produkty kombinujeme se souvisejícími službami a novými obchodními modely. Snažíme se to dělat uvážlivě, nikoliv nahodile, a hledíme, aby to pro zákazníky dávalo co největší jimi vnímanou hodnotu. A možná i díky tomu jsme v mnohém lídry na trhu a je tomu tak už pěkných pár desítek let.