Průmysl 4.0: Jak je to v praxi?

Pojďme se namísto velkých vizí podívat do každodenního provozu

Trendy

Průmysl 4.0 je celospolečenské téma, které nenechává v klidu prakticky nikoho z nás. Zajímá sociology, psychology, antropology stejně jako IT odborníky, výrobní ředitele, personalisty nebo mistry. Mluví se o konci „práce“ tak, jak ji za poslední desetiletí známe. O vlně, která rozhoupe celý pracovní trh. O nejnovější revoluci, jež míří do globálních i českých podniků. Ale dovolme si pro jednou nepřeskakovat sled událostí a pojďme se namísto velkých vizí podívat do každodenního provozu. Společně s Lubomírem Galatíkem a Janem Foučkem z Hewlett Packard Enterprise a Tomášem Skočilem ze Siemensu. S muži, kteří den co den pomáhají výrobním firmám implementovat nejnovější technologie do provozu. Podívejme se do společností, jejichž řešení patří mezi absolutní leadery ve svém segmentu a jsou těmi, kterých se Průmysl 4.0 nejvíce týká.

Boj uvnitř firem

Co se čísel týče, ta hovoří jasně. Investice do automatizace a digitalizace se vyplácí. Stroje a technologie, které se dostanou do provozu, skutečně dokážou v každodenní praxi snižovat náklady lidské práce a zefektivňovat procesy. Výrobní podniky dělají méně chyb a vyžadují méně přestávek nebo neplánovaných investic. Z tohoto, ryze racionálního, pohledu se tak Průmysl 4.0 jeví jako jediné možné řešení, jediný logický krok. Prostě „must“ pro kterýkoli management, jenž se snaží udržet firmu konkurenceschopnou.

Ale je tu i jiný pohled. Pohled, který musí respektovat přirozený vývoj firem a mezilidské vztahy. A tady už celý koncept začíná narážet. Není totiž mnoho firem, které začínají výrobu tak, že postaví novou halu na zelené louce. Naopak, většina z nich udělala v nedávné minulosti různě velké strategické investice. Do implementace informačního systému, do výrobní linky, do nových inovací nebo do zaměstnanecké politiky či kultury. Najednou přichází Průmysl 4.0, který se snaží všechny součásti propojit do jednoho celku. Tak, aby spolu navzájem dokázaly mluvit a generovaly užitečná data, z nichž umělá inteligence společně s osvíceným managementem bude moci dále optimalizovat firemní procesy. Třeba i tak, že začne přizpůsobovat zaběhlé role lidí – jejich pozice, kompetence nebo zodpovědnost.

Digitalizace znamená změnu

Interní souboj se tak odehrává ještě dřív, než se společnost vydá na hlavní „válečnou stezku“, po níž bude muset s Průmyslem 4.0 projít, tedy nahrazení rutinní lidské práce stroji. „Podívejme se na to, jak celý výrobní závod funguje dnes. Obvykle je v něm oddělení IT, které zpravidla mívá na starosti veškeré IT v administrativních budovách a sídlech firem. To je obor Aruby či Hewlett Packard Enterprise a jejich serverů, datacenter a networkingu. Výroba ale začíná „za zdí“, kde jsou výrobní stroje a linky, které mají na starosti lidé z automatizace. Jejich detailní znalost výrobních strojů je klíčová, aby je dokázali rychle přeprogramovat a znovu zprovoznit, aby byly náklady při odstávkách co nejnižší,“ říká Tomáš Skočil.

Pokud před zástupci obou oddělení zmíníte slova jako automatizace, digitalizace a umělá inteligence, okamžitě zavětří. Kdo jiný, než my, by to měl mít na starosti? – ptají se svorně. Ale tento kompetenční boj není jednoduché rozseknout. „To, co po léta platilo, najednou neplatí. Dřív mělo každé oddělení svoji autonomii, svůj prostor s kompetencemi a zodpovědností. Dnes po nich chceme, aby spolu komunikovali a aby sdíleli své know-how. Lidé mají přitom v sobě přirozenou touhu bránit svá teritoria vlivu, “ říká Tomáš Skočil ze společnosti Siemens. Proto mnohdy lepších výsledků dosahují menší firmy, kde je jeden člověk zodpovědný za IT i automatizaci. „Ten ví, co chce, udělá si to sám a tuší, co je pro něj nejlepší. Ve velkých závodních podnicích je to spíš boj na úrovni konkurence. Pokud to funguje u ní, bude fungovat i u nás, protože oni do toho vložili velké prostředky, aby nové procesy vymysleli. Příklady táhnou. Ale základem jsou pak vždy mezilidské (kolegiální) vztahy, které neokopírujete. Kde si člověk z IT rozumí s člověkem z automatizace, daří se digitalizovaná výroba poměrně hladce rozjet. Pokud to někde začne fungovat, přináší to to, co má – zefektivnění výroby, omezení cestovních nákladů, menší počet odstávek, případně jejich zkrácení a tak dále,“ vyjmenovává Tomáš Skočil.

Nezapomeňte na bezpečnost

Ona ta celá věc má ještě jednu zásadní okolnost, o které se moc nemluví. A tou je bezpečnost. Pokud se výroba digitalizuje a přibližuje k doméně IT, je třeba sladit přístup ke kybernetické bezpečnosti. Dnes jsme často ve stavu, kdy IT oddělení ani netuší, kolik IT (sub)systémů existuje mimo jejich správu někde ve výrobě. Výrobní linky navíc byly historicky, a někdy ještě stále jsou, budovány na základě principu, že jsou od zbytku světa tvrdě oddělené (neexistuje spojení se sítí). To dnes ale kvůli digitalizaci přestává platit a proto je nutné o této bezpečnostní „díře“ vědět a zaměřit se na ni. Jinak se vystavujeme naprosto zbytečnému riziku, které může vést k úniku informací nebo k přerušení samotné výroby, což u každého většího podniku znamená miliónové ztráty.”, dodává Lubomír Galatík pohled z perspektivy Hewlett Packard, leadera z oblasti IT infrastruktury.     

Jedno je jisté, v průmyslové revoluci, jež je postavena na strojích, digitalizaci a umělé inteligenci, ještě lidé neřekli poslední slovo.

 


Sledujte nás

Stojí za přečtení

banner