Průmysl 4.0: Mají se lidé bát?

Průmysl 4.0 má v brzké budoucnosti otřást trhem práce. Tedy minimálně tím, který dnes známe. Podle těch nejbláznivějších teorií by v roce 2035 mělo na trhu existovat až 85 % nových pracovních pozic, které ještě dnes nejsme schopni pojmenovat. Ubyde rutinních, opakovatelných činností a lidská síla se bude stále více soustředit do oblastí, v nichž bude zásadní samostatné rozhodování, kreativita, empatie nebo schopnost vést ostatní. Jak uvádí studie Národního vzdělávacího fondu z minulého roku: „Nové technologie přinesou odstranění fyzicky namáhavé a rutinní práce a práce, která je životu nebezpečná, či její dlouhodobý výkon ohrožuje zdraví a způsobuje nemoci z povolání. Přinesou také možnost kvalitativního obohacení práce, jejího výkonu v zajímavějším pracovním prostředí, větší autonomii a více příležitostí pro profesní rozvoj a prostor pro inovativní myšlení.“

Přesto se ta otázka nabízí. Co se – v první fázi – stane s lidmi, kteří dnes pracují ve výrobních halách ve chvíli, kdy jejich činnosti budou postupně přebírat plně automatizované stroje? Co se – ve fázi druhé – stane ve chvíli, až budou roboti schopni pracovat v dopravě, logistice, administrativě, bankovnictví, finančnictví nebo službách?

Obavy se nikdy nenaplnily

„Precedens, že by průmyslová revoluce někde na světě zapříčinila pokles pracovních míst, vlastně neexistuje. Nikdy se to nestalo. I vozkové svého času protestovali proti automobilkám, ale pak si našli uplatnění v jiných profesích. Promění se povaha práce, což je ale pro celý pracovní trh spíš dobrá zpráva. V České republice v tuhle chvíli brzdí nedostatek lidí ekonomiku. Lidé chybějí ve stavebnictví, lesnictví, v IT, v ordinacích a na školách,“ říká Lubomír Galatík z Hewlett Packard Enterprise, společnosti, jejíž řešení pomáhají firmám digitalizovat, automatizovat nebo zavádět umělou inteligenci. A dodává: „V českých podmínkách se vážně nemáme čeho bát. Všude, kde se kdy zaváděla digitalizace nebo automatizace části výroby, se vlastně vždy vytvořilo víc pracovních míst, než kolik jich zaniklo.“

Ruku v ruce s tím však jde zásadnější téma: vzdělávání mladých lidí, kteří by měli být stále častěji vedeni ke kreativnímu přemýšlení a zároveň tak být připraveni na život, ve kterém jedinou jistotou je neustálá změna. Zatímco jejich prarodiče nemuseli v průběhu života měnit práci ani jednou a jejich rodiče v průměru třikrát – dnešní studenti vstoupí na turbulentní pracovní trh, kde budou místa vznikat a zanikat stále častěji.

Personální krize je i v top oborech

Je to oblíbené heslo všech českých politiků od levé po pravou část spektra: nechceme být zemí levných montoven, ale chytrých mozků. Paradoxem nejnovější, čtvrté, průmyslové revoluce je skutečnost, že mezi nedostatkové profese patří i ty špičkově placené. Jen v IT oboru chybí dnes dvě až tři desítky tisíc pozic, které nelze, navzdory nabízeným štědrým platům, obsadit.

„IT administrátoři ve firmách jsou dnes obvykle zavaleni monotónní prací. Instalují, monitorují, podávají hlášení. Nezabývají se optimalizací a rozvojem. I tohle je pro firmy impulsem k tomu, aby usilovaly o přechod k Průmyslu 4.0. Aby se odborníkům uvolnily ruce a oni se pak mohli věnovat vývoji unikátních aplikací, analýze firemních dat a vymýšlení nových řešení – nejen hasit požáry,“ říká Lubomír Galatík.

Část lidí přitom zaměstná i samotná automatizační a digitalizační revoluce. „Technologie už před několika lety předběhly lidi. Máme k dispozici všechna řešení, která jsou potřeba ke spuštění Průmyslu 4.0, máme mnoho poptávek, ale na trhu chybějí schopní odborníci, kteří by byli schopni celý balíček rozhýbat. Postarat se o zákaznickou péči, porozumět technologiím i datům,“ říká Jan Fouček, který má v Hewlett Packard Enterprise na starosti oblast vývoje serverů.

Stejnou myšlenku potvrzuje také Tomáš Skočil ze společnosti Siemens. „Firmy, které vyvíjejí chytrá řešení, jsou často příliš pohrouženy do vlastních technologií, mnohdy na úkor podpory konkrétních zákazníků. Velké rezervy existují v oblasti auditu. Málo řešíme, co lze ušetřit, vylepšit, posunout dál. Tím, jak je digitalizace neustále o dva kroky napřed, musíme stále dohánět i technologie. To zabere tolik práce a času, že nemáme tolik prostoru věnovat se rozvoji obchodu.“

Jedno je jisté. Máte-li doma studenty, pak je učte kreativitě, flexibilitě a schopnosti rychle se rozhodovat a rozumět datům. O takové lidi je, a v brzké budoucnosti bude, na trhu práce rvačka.