Strategie na digitální transformaci máme. Teď už zbývá jen je naplnit - Enters

Strategie na digitální transformaci máme. Teď už zbývá jen je naplnit

Česká ekonomika má hned několik specifik. Jedním z nich je, že je v rámci Evropské unie jednou z nejzávislejších na průmyslu. „Průmysl nás po staletí živil, stále živí a myslím, že nás ještě poměrně dlouho dobře živit bude. Bude to ale pouze za předpokladu, že projde ne úplně lehkou, ale nutnou modernizací,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jak si to představuje a jakou roli v tom sehrají technologie? Zcela zásadní.

Digitalizovat, automatizovat, robotizovat. To jsou základní tři přikázání nového věku, ve kterém se skloňují pojmy jako virtuální a rozšířená realita, strojové učení, big data nebo umělá inteligence. Pojďte si na následujících řádcích otestovat, jak na tom právě vaše firma je a kde má mezery.

Strategických plánů v oblasti průmyslu 4.0 má tahle země spoustu. Jak jsme na tom s jejich naplňováním? Někdy se mluví o ostychu, jindy o neochotě do změn investovat.

Co se týká koncepčního a strategického plánování, prochází naše země po roce 1989 zajímavým vývojem. Na začátku 90. let jsme opovrhovali jakýmkoliv plánováním a koncepcemi, protože předtím jsme 40 let v pětiletkách pořád jenom plánovali. Pak se ukázalo, že není pravda, co nám říkali někteří politici a že zdroje nejsou neomezené, a je zkrátka potřeba se na něco zaměřit a tu konkrétní věc posunovat. To plán vyžaduje. Toto období bylo charakteristické tím, že jsme se učili koncepce a strategie psát. Dnes jsme se dopracovali do stádia, kdy je umíme psát a vytvářet skvěle, nicméně jsme se ještě nedostali do fáze realizace, což se týká i tématu digitální transformace v Česku.

Na čem se to zasekává?

Je toho víc. Brzdí nás určitá nevyspělost politického a státně-úřednického aparátu, kde chybí kontinuita, jasný leadership a přihlášení se k dlouhodobým vizím, které by pak někdo z politiků důsledně tlačil. Máme tady politiky, kteří nějakou vizi mají, ale když zůstanou v úřadu tři roky, tak toho moc implementovat nedokážou. A pak jsou tu politici bez vize. Pěstujeme si navíc takovou nešťastnou kulturu, ve které místo toho, abychom navazovali na to dobré z předchozích období, je jedním ze základních rysů našich vlád odhodit vždy při nástupu všechno, co se předtím udělalo. To je pro jakákoliv dlouhodobá řešení zničující, ta totiž vyžadují soustředěné úsilí a společnou dohodu na tom, co je důležitá věc.

Co peníze?

Firmy si už na konci konjunktury před covidovou krizí uvědomovaly, že modernizace je nutná a je třeba do ní investovat. Začaly s ní, nicméně pandemická krize ukázala, že je to málo. Spousta firem neměla při zavření kamenných prodejen online náhradu. Když chcete jako průmyslová firma vyvinout novou převodovku, tak v dnešní době se mezinárodní týmy expertů, které na to potřebujete, nemohou potkat. Nemohou se skoro potkat ani domácí týmy, a to je pak pro vás například technologie digitálního dvojčete naprosto klíčová. Totéž, když vyvážíte obráběcí stroje, ale v období zavřených hranic je klientovi fyzicky nenainstalujete. Řešit se to ovšem dá pomocí rozšířené reality, a navigovat tak údržbu nebo instalaci na dálku. Bez současné krize by něco takového některé ani nenapadlo, teď je nutné nad tím uvažovat.

Takže covid je záminka se do toho všeho konečně pustit?

Neřekl bych záminka. Realita trhu nám ukázala, že není jiná možnost.

Platí to pro všechny obory?

Jsou sektory, které jsou dál, a jiné, kde se teprve rozkoukávají. Daleko je obecně automotive, což je dáno jeho napojením na globální výrobní řetězce nebo tím, že v Česku máme jeho velké hráče a finální výrobce. Vůbec špatně na tom nejsou ani strojírenství nebo bankovnictví, pojišťovnictví, protože pro ně je technologická vyspělost základním kritériem úspěchu. Na svazu vidíme, že to není všude stejně daleko, ale povědomí o nutnosti těchto změn je plošné. Nemáme sektor, který by říkal, že je to nesmysl.

Co teď může pro posun v digitální transformaci udělat stát? Jak ho může podpořit? A co je na firmách?

Co se týče státu, tak hlavně potřebujeme, aby se věnoval otázkám souvisejícím s vyřešením covidové situace jako je například očkování. To je to nejdůležitější. Jinak si firmy poradí samy. Důležité jsou teď evropské peníze, kterými má unie podpořit právě digitalizaci, robotizaci a automatizaci. Z takzvaného Evropského plánu obnovy sem přijde několik desítek miliard korun, které mají jít na technologie, sociální kohezi a ekologické projekty. Při jednání s vládou jsme jako svaz vyjednali, že na technologickou transformaci podniků půjde pět miliard korun místo původně plánované jedné miliardy a byli bychom rádi, aby se to ještě navýšilo. Opravdu to pomůže firmám připravit se i na budoucí krize, což je hlavní cíl tohoto speciálního fondu.

Na co by ty peníze měly jít konkrétně?

Na podporu nových moderních technologií, které by podniky měly zavádět. V podstatě všechno to, co vztahujeme pod čtvrtou průmyslovou revoluci – digitalizaci procesů, automatizaci výrobních linek, abychom se zbavili špatně placených a fyzicky náročných míst vyžadujících velmi nízkou kvalifikaci, protože to není budoucnost. Je správné, že podnikům, které do změn budou chtít jít stát přispěje, protože to není levné a veřejnou podporu si to zaslouží. Stejně jako upskilling, rekvalifikace lidí, kteří transformací přijdou o svoje pracovní místa. Alternativa pro ně se určitě najde, ale bude to od lidí vyžadovat ochotu na sobě pracovat a neustále se vzdělávat. Je v jejich zájmu se o to snažit, ale taky v zájmu zaměstnavatelů je jim v tom pomoct. Ona totiž není otázka, jestli se to stane, ale kdy.